Zákon o digitálních službách (DSA): krok k zavedení ministerstva pravdy EU

EU přijala dva zákony, tzv. zákon o digitálních službách (DSA) a zákon o digitálním trhu (DMA), které mají bojovat proti falešným zprávám a dezinformacím a zajistit větší ochranu spotřebitelů. Tyto zákony umožňují, aby velké platformy, jako jsou Google a Facebook, byly přísněji monitorovány a mazaly nebezpečný obsah. Zároveň však poskytují Evropské komisi větší kontrolu nad médii a výměnou informací na internetu.

Zákon o digitálních službách

Evropská unie nedávno přijala dva zásadní zákony, a to Zákon o digitálních službách (DSA) a Zákon o digitálních trzích (DMA), byly schváleny. Cílem těchto zákonů je bojovat proti falešným zprávám a dezinformacím a zajistit větší ochranu spotřebitelů. Na první pohled to vše může znít pozitivně, ale v tomto příspěvku na blogu bych rád upozornil na temnější stránku této legislativy. Budu se zabývat zejména možnými riziky pro svobodu projevu a veřejnou diskusi. Na první pohled jsou hlavní cíle DSA chvályhodné: boj proti falešným zprávám a dezinformacím a zlepšení ochrany spotřebitele. Umožňuje také větší monitorování hlavních platforem, jako jsou Google a Facebook. Kdo by nechtěl, aby byl z internetu odstraněn nebezpečný nebo zavádějící obsah? Je však nutné se ptát, jak je tento dohled prováděn a zda je skutečně ve veřejném zájmu. Další otázky, které vyvstávají, jsou např: Kdo monitoruje? A jaká úroveň sledování je přijatelná, než začne zasahovat do našich svobod? A kdo pak rozhoduje o tom, co je či není Fake News? Během pandemie Covidu byli z šíření Fake News obviňováni dokonce i uznávaní odborníci s akademickými tituly v oboru.

Omezení svobody projevu

Znepokojuje mě možné omezení svobody projevu. Pod záminkou boje proti fake news by mohly být nesouhlasné názory jednoduše označeny za "dezinformace" a cenzurovány; to se již děje, i když ne v takovém rozsahu, jak bylo oznámeno. To by mohlo vést k atmosféře autocenzury, v níž se lidé budou bát otevřeně vyjadřovat své názory ze strachu z represí. A není to bezdůvodné; v různých sociálních sítích je člověk již nyní terčem slovních útoků, pokud vyjádří názor, který příslušná filtrační bublina nechce akceptovat.

Kontrola médií a výměny informací

Dalším problémem je zvýšená kontrola médií a výměny informací ze strany Evropské komise. Kdo rozhoduje o tom, co je "nezákonný obsah" nebo "falešné zprávy"? A která média získávají veřejnou podporu? To je nyní v rukou Evropské komise. To by mohlo vést k jednostrannému zpravodajství, které by veřejné mínění nasměrovalo určitým směrem. Již dnes totiž určité zpravodajské stránky nelze najít ve vyhledávači Google, pokud se hledá název stránky; pouze pokud se uvede doména webové stránky, získáte hledané výsledky vyhledávání.

Oznamovací povinnost pro společnosti

Společnosti nyní musí okamžitě hlásit "trestnou činnost". Na první pohled to zní dobře, ale může to vést ke zneužití a sledování. Vyvstává otázka, zda jsou společnosti schopny takové aktivity správně identifikovat a jak by pak tyto informace mohly být dále využity. Koneckonců, pokud společnosti tuto povinnost nesplní, hrozí jim finanční sankce, a tak je pravděpodobnější, že budou cenzurovat a reagovat citlivěji než příliš pomalu. V případě příliš pomalé reakce nakonec společnost utrpí finanční újmu.

Zásahy v nouzových situacích

V mimořádných situacích, jako jsou pandemie nebo války, mohou tvůrci politik přijmout opatření a požádat platformy o odstranění určitého obsahu. To s sebou nese riziko ovlivnění toku informací. V takových situacích by mohly být potlačeny informace, které by obyvatelstvo mělo znát, jako se to stalo v případě Soubory na Facebooku a Soubory Twitter se stala známou.

Srovnání s Orwellovým románem 1984

Když srovnám DSA s dystopickým románem George Orwella "1984", vidím znepokojivé paralely. V knize 1984 existuje "Ministerstvo pravdy", které je v podstatě "ministerstvem pravdy". Kontrola nad informacemi a definice "pravdy". Podobně by DSA a Komise EU mohly fungovat jako jakési moderní ministerstvo pravdy. Samozřejmě, že EU ani žádný politik by to tak nenazval, bylo by to příliš okaté, ale kdo pak rozhoduje o tom, co je pravda a co není pravda? Kdo o této pravdě rozhoduje?

Závěr

Po zvážení různých aspektů DSA si nemohu pomoci, ale musím brát vážně její možné negativní účinky. Rizika pro svobodu projevu, kontrolu médií a možnost zneužití jsou příliš vysoká na to, abychom je mohli ignorovat. Měli bychom být vůči tomuto vývoji ostražití a kritičtí.

 

Další zdroje:

 

Posted by Petr Kirpeit

Všechny články jsou mým osobním názorem a jsou psány v němčině. Aby se k nim mohli dostat i anglicky mluvící čtenáři, jsou automaticky přeloženy přes DeepL. Tam, kde je to možné, jsou doplněna fakta a zdroje. Pokud není k dispozici jasný důkaz, považuje se příslušný příspěvek v době zveřejnění za můj osobní názor. Tento názor se může časem změnit. Přátelé, partneři, firmy a další nemusí sdílet tento postoj.

Napsat komentář