Znáte ho? Máte nějaký problém, vyhledáte ho na internetu a najdete článek nebo vlákno na fóru, kde se právě tento problém probírá. Našel jsem vlákno z roku 2004, které se zabývalo přesně tou otázkou, kterou jsem měl já. To mě přimělo k zamyšlení.
Internet platforem
Od roku 2005 se v našich životech objevuje stále více sociálních médií, žít dnes bez nich? Málokdo to dokáže, je tam k dispozici příliš mnoho aktuálních informací a někdy i z druhého konce světa, můžete diskutovat s uživateli.
Je to ale stále skutečný internet? Stále více se přesouváme na platformy, centralizované subjekty komerčního zájmu, které nám vnucují funkce a zase je odstraňují, jak se jim zachce.
A pokud máme problém nebo otázku na určité téma, pak alespoň nikdy nehledám odpověď na Facebooku, ve skupinách záleží na tom, jak jsou aktivní, někdy dostanete odpovědi mezi 15 minutami a 3 měsíci.
Ne, jdu na internet a hledám na Googlu stránky a fóra, kde se o problému diskutuje.
A tak jsem narazil na vlákno na fóru z roku 2004.
Internet lidí
V minulosti, před vznikem všech sociálních sítí, existovala na internetu fóra, kde si lidé vyměňovali názory na různá témata. A zvláštností je, že tyto diskuse a témata můžete najít prostřednictvím vyhledávačů, jako jsou Google a Bing, což pro sociální sítě neplatí. Diskusi na Facebooku přes Google nenajdete a článek na LinkedIn Pulse přes vyhledávač Google najdu jen zřídka.
Hledání odpovědí v minulosti
A pak tam sedím a vidím datum, kdy bylo toto vlákno založeno: 2004 a říkám si, kurva. Jsem fakt stará. Uvědomím si, že před 20 lety tuto otázku položil člověk, nikoliv bot nebo umělá inteligence, jak se dnes pomalu stává normální.
Na jedné straně si uvědomíte, jak jste staří, a zároveň si uvědomíte, jak internet spojuje lidi i v průběhu času. Ano, toto uvědomění, že si můžete psát s lidmi napříč časem, takříkajíc virtuální cesta časem, je něco, co jsem už několikrát udělal s videi na YouTube, kdy občas vidím na YouTube videa stará více než 10 let a nějakým způsobem mi připomínají lepší časy.
Kde hledám komentáře, které se také zaměřují na téma času, a komentuji: "Ahoj, zdravím tě z roku 2024, máš pravdu, ta píseň je opravdu nadčasová. Doufám, že ať jsi kdekoli, že se ti daří dobře". To je přesně ten typ komentáře, který dělám. A myslím na to, že píšu někomu, kdo o tom přemýšlel před deseti lety. Málokdy se mi ovšem dostane odpovědi, kolik lidí si udělá čas na to, aby odpovědělo na komentář na YouTube, že?
Virtuální cestování časem: Spojení napříč desetiletími
A pak mě napadne, co když už ten člověk není naživu? Ať už je to 10 nebo 20 let, ve světě se toho děje tolik, že může být tolik důvodů, proč už tady ten člověk není.
A uvědomíte si, že ano, všichni lidé jednou zemřou a stejně tak internet, kde kdysi zanechali svou stopu.
Ten člověk, který měl před dvaceti lety stejný problém jako já a pak mi prostřednictvím diskuse ukázal řešení, už sice nežije, ale zanechal po sobě stopu, totiž své znalosti o tom, jak tento problém vyřešit.
Nevíme, jestli ten člověk ještě existuje, nebo už neexistuje, ale vědět, že vám ten člověk pomohl, i když ho neznáte a ani se nepodíváte na uživatelské jméno, ten pocit zažíváte.
Nejistý osud digitálních vzpomínek
S vědomím, že jakmile tyto webové stránky přestanou fungovat, protože jejich provozovatelé už v tom nevidí smysl, nebo provozovatel zemře a není nikdo, kdo by měl chuť je udržovat v chodu, se s tím vším ztratí i informace a znalosti lidí, kteří kdysi existovali a zanechali v digitálním světě svou stopu.
Myslím, že je to jedna z těch věcí, o kterých 99% lidí nedokáže ani přemýšlet, ale ukazuje to velké nebezpečí, že znalosti, které jsou na internetu, nejsou trvalé a mohou být kdykoli ztraceny, a proto bychom se měli zabývat tím, jak můžeme tyto znalosti vytvořené lidmi ukládat, aby byly stále dostupné.
Píše se rok 2024 a už dnes je to Obtížné sehnat staré filmy a seriály před rokem 2000Těm z nás, kteří těchto 24 let aktivně prožili, připadá jako mrknutí oka, když se ptají, kam se celý ten čas poděl a zda jsme mohli udělat více pro ochranu a uchování znalostí a jejich zpřístupnění budoucím generacím.
Nechci, aby se budoucí historikové museli trápit na YouTube s clickbaitem a TikToky, aby případně našli něco historicky užitečného.
Internet umírá a zmenšuje se, protože ubývá lidí, kteří jsou aktivní mimo velké platformy, ale to také znamená, že umírá i to, co nám lidé zanechali před desítkami let. Nesmíme udělat chybu, abychom neztratili znalosti této generace, stejně jako znalosti před stovkami let, kdy existují jen fragmenty, které dokumentují nejdůležitější věci v historii. Nemusíme nutně Záznam další stížnosti na kámen (Nejstarší písemná stížnost zákazníka) 😉
Jak vidíte budoucnost internetu? Myslíte si, že můžeme najít způsob, jak zabezpečit naše digitální dědictví pro budoucí generace? Podělte se o své myšlenky a nápady v komentářích!
Czech 
German 
English 
French