Perimetr - poslední argument Ruska ve 3. světové válce

Co je to obvod? A proč o něm píšu na svém blogu? Stručně řečeno, jedná se o systém autonomní odvety bývalého Sovětského svazu, který se v Rusku používá dodnes a při válečné eskalaci mezi Ukrajinou, Ruskem a NATO si někteří vysocí představitelé pravděpodobně neuvědomili nebo zapomněli, že Rusko už nemá ve třetí světové válce co ztratit. Co je to perimetr, jak funguje a proč je nejlepším odstrašujícím prostředkem, se dozvíte v mém článku.

Co je to obvod

Perimetr byl vyvinut v 60. letech 20. století v reakci na skutečnost, že USA by mohly vyslat ponorky s jadernými raketami ICBM až k hranicím země a na obranu by nezbyl čas. Jelikož by v takovém případě byla vyřazena hlavní města a obranný průmysl i politická centra moci, Perimetr by se aktivoval a provedl by odvetný úder.

Příklad obvodu

Perimetr má autonomní strukturu a ne nadarmo se mu říká "mrtvá ruka", protože provádí odvetný úder jako mrtvá ruka, když vojenské velení přestane fungovat.

V případě Sovětského svazu nebo dnešního Ruska by byl útok na Moskvu z čistě vojensko-strategického hlediska pochopitelný. V tomto čistě hypotetickém scénáři předpokládejme, že na Moskvu dopadly jaderné ICBM a že již neexistuje funkční vláda.

Perimetr monitoruje rádiové spojení a senzory na ruském území, pokud spojení selže a tlakové senzory a úroveň radiace se náhle zvýší, pak to lze považovat za jistý důkaz, že byl člověk napaden, a protože spojení s vedením země nebo armádou selhalo, je třeba předpokládat, že je třeba provést odvetu.

Co přesně je spouštěcím mechanismem Perimetru, je pravděpodobně nejstřeženějším tajemstvím armády. Nemělo by se však nechat vyprovokovat.

Pokud Perimetr dospěje k rozhodnutí, že je nutné provést odvetný úder, jsou ze skrytých sil vypouštěny takzvané velitelské rakety, jejichž jediným cílem je uvolnit zbývající jaderné síly k odvetnému úderu prostřednictvím speciálního signálu, který nelze neutralizovat.

Historie obvodového systému

Systém Perimeter, známý také jako "Dead Hand", vznikl jako přímá reakce na rostoucí jaderné napětí v době studené války. Cílem sovětské armády, vyvinuté na přelomu 60. a 70. let, bylo vytvořit spolehlivý odvetný systém, který by dokázal provést jaderný protiúder i v případě, že by vedení státu a armády již bylo zlikvidováno.

Tento přístup měl zajistit odstrašující účinek sovětských jaderných sil za všech okolností.

Technická funkčnost a automatizace odvetného úderu

Perimetrický systém je založen na síti senzorů rozmístěných po celém území bývalého Sovětského svazu. Tyto senzory jsou navrženy tak, aby rozpoznaly příznaky jaderného útoku, jako je zvýšená úroveň radiace, tlakové vlny a přerušení komunikačních sítí. Při pozitivní identifikaci těchto příznaků systém Perimeter automaticky aktivuje odvetný úder zasláním rozkazu zbývajícím jaderným silám. Rozhodnutí o odvetě tedy není založeno na lidském úsudku.ale na základě předem naprogramovaných kritérií, jak by měl systém vypadat v očích jeho tvůrců. Spolehlivé a odolné proti manipulaci vyrobeno.

Utajení a odhalení systému.

Dlouhou dobu se o existenci systému Perimetr jen šuškalo v mocenských kuloárech. Oficiální potvrzení jeho existence přišlo až po skončení studené války, kdy o systému začali mluvit bývalí sovětští úředníci a vědci. Utajení, které Perimetr obklopovalo, bylo součástí jeho odstrašujícího účinku: nejistota ohledně přesných schopností systému měla sloužit jako další odstrašující prostředek pro potenciální útočníky. Koneckonců samotný odstrašující účinek znamenal, že bez ohledu na to, kdo začal, by odvetný úder zničil i toho, kdo vystřelil jako první.

Je tedy Perimetr pozůstatkem z doby, kdy byl svět na pokraji jaderného zničení? Pokud berete nejnovější informace ruské armády vážně, pak ne, je stále funkční a v případě jaderné války by mohl být spuštěn.

Na adrese Rok 2011 potvrzen vrchní velitel ruských strategických raketových sil Sergej Viktorovič Karakajevže je systém plně funkční.

Etika a rizika

Morální obavy v souvislosti s automatizovanými systémy odplaty

Jednou z hlavních obav, které mám v souvislosti s automatizovanými systémy odplaty, je otázka morální odpovědnosti. Ve světě, kde stroje mají moc rozhodovat o životě a smrti v globálním měřítku, vyvstává otázka, zda je etické svěřit osud lidstva do "rukou" stroje. Automatizace odvetných úderů snižuje možnost lidského zásahu, a tím i šanci na nápravu chyb nebo nalezení diplomatického řešení na poslední chvíli. Jakmile je Perimetr jednou aktivován, není možné ho zastavit, není možná žádná diplomacie, žádné hledání řešení. Proto si myslím, že Perimetr má smysl pouze v případě, že veškerá diplomacie selhala, a teprve když už mír není možný, je víceméně jedno, zda se Perimetr aktivuje.

Rizika falešných poplachů a neúmyslných eskalací

Dalším vážným rizikem automatických systémů odvety je nebezpečí falešných poplachů. Historie jaderného odstrašování je plná příkladů, kdy pouze obezřetné jednání jednotlivců zabránilo velkým katastrofám. Automatizované systémy by mohly na základě nesprávných údajů nebo technických chyb falešně identifikovat útok a spustit odvetný úder. Takový scénář by vedl k neúmyslné eskalaci, která by mohla skončit plnou jadernou výměnou, aniž by kdy existovala skutečná hrozba.

Zde je několik příkladů:

1. 1962, Kubánská krize, ponorka B-59, USA a Sovětský svazKubánská krize byl třináctidenní konflikt mezi USA a Sovětským svazem kvůli sovětským balistickým raketám na Kubě. Uprostřed kubánské krize vstoupila 27. října 1962 do karanténní zóny USA sovětská ponorka B-59 vybavená jadernými torpédy. Navzdory americkému cvičení hlubinných náloží pro identifikaci to vedlo sovětského velitele Savického k přesvědčení, že se blíží útok. Vyrovnaný velitel flotily Vasilij Alexandrovič Archipov se však postavil proti použití jaderných zbraní a přesvědčil posádku, aby umožnila ponorce vynořit se a navázat spojení s Moskvou, čímž by se předešlo možné jaderné katastrofě.
   Prozíravé rozhodnutí prezidenta Johna F. Kennedyho a premiéra Nikity Chruščova najít kompromis a odstranit rakety výměnou za slib, že nezaútočí na Kubu a odstraní americké rakety z Turecka, krizi ukončilo.
   Zdroj: Wikipedia, welt.de, spektrum.de
2. 1979, chyba počítače NORAD, USAPočítačová chyba na Severoamerickém velitelství protivzdušné a kosmické obrany (NORAD) vedla k simulaci prvního sovětského úderu. Chybná interpretace údajů mohla vést ke zbrklému protiútoku, ale obezřetné jednání a rychlé kontroly zabránily eskalaci.
   Zdroj: upi.com, Archiv národní bezpečnosti
3. 1980, Falešný poplach v důsledku poruchy počítače, USAVadný počítačový čip v systému NORAD vyvolal další falešný poplach, který naznačoval masivní sovětský útok. Situace byla rychle rozpoznána a zažehnána dříve, než došlo k vojenské reakci.
   Zdroj: Budoucnost života, spiegel.de
4. 1983, Stanislav Petrov, Sovětský svaz: Podplukovník Stanislav Jevgrafovič Petrov se rozhodl považovat raketový útok USA hlášený sovětskými systémy včasného varování za falešný poplach. Jeho rozhodnutí neodpovědět okamžitě odvetným úderem mohlo zabránit jadernému konfliktu.
   Zdroj: Wikipedia, Jaderné zbraně od A do Z, berliner-zeitung.de, welt.de
5. 25. ledna 1995, norská výzkumná raketa, Rusko a NorskoRusko si nesprávně vyložilo start norské výzkumné rakety určené ke sběru vědeckých údajů o polární záři jako jaderný útok USA. Prezident Boris Jelcin byl aktivován k použití "jaderného kufříku", ale rozhodl se nepodniknout odvetný úder.
   Zdroj: Wikipedia, Rusko za hranicemi, Jaderné zbraně od A do Z

Další incidenty se odehrály na Wikipedia.

Současný význam a vyhlídky do budoucna

Perimetr je údajně aktivní i v roce 2011, ale ruská strana se samozřejmě bude držet při zemi, aby zachovala odstrašující účinek. Není známo, zda bude Perimetr aktivní i v roce 2024, nebo zda budou použity jiné prostředky. V současné geopolitické krizi mezi Ruskem, Ukrajinou a NATO je aktuálnost vyšší než kdykoli předtím, kdy dochází ke stále častějším eskalacím, kdy by NATO mohlo zahájit útok v důsledku mylné představy, jako např. Ukrajinská raketa, která dopadla na Polsko (člen NATO)a Ukrajina z ní obvinila Rusko, naštěstí byla včas identifikována jako ukrajinská raketa.

Existuje však také riziko, že Německo dodává Ukrajině řízené střely Taurus a že Rusko nasadí taktické jaderné zbraně by, měly by být splněny tyto podmínky:

Mezi další možné podmínky patří zničení 20 % ruských strategických balistických ponorek, 30 % útočných ponorek s jaderným pohonem, tří nebo více křižníků, tří letišť nebo současný zásah hlavního a záložního velitelského centra na pobřeží.
Zdroj: Financial Times

Závěrečné slovo

Další zdroje

Související příspěvky

Evropa ztrácí význam - nové velmoci už čekají

Putin a Selenskij se dohodli na mírové iniciativě - Jihoafrická republika jako zprostředkovatel míru

Válka nebo mír? A kdo o tom rozhoduje?

Evropský mírový plán o 12 bodech pro rusko-ukrajinskou válku

Cenzura je důvodem k blogování

Wagnerův šéf Prigožin útočí na Kreml