Dnes jsem viděl krátký úryvek ze zpráv v novinách Přímý přenos ze zemětřesení v Turecku na BILD Online Žádné velké emoce, žádné drama, žádný clickbait. Ale něco, co mě nutí se ptát: opravdu potřebujeme katastrofy, abychom mohli být zase lidmi a mluvit o míru a spolupráci?
Dva snímky v němčině a angličtině ukazují pro pochopení mých zahraničních čtenářů, že po ničivém zemětřesení v Turecku se nyní přibližuje k sousednímu Řecku, přičemž obě země mají mnoho vlastních konfliktů.
Zvláštní znamení, i když možná ne zcela bez politických postranních úmyslů, alespoň bych se rád držel myšlenky, že člověk je přece jen člověk a Řecko udělalo první krok, aby vyšlo vstříc svému protějšku v oblasti katastrofy. Už jen tato ochota, že se oba státy nyní pokoušejí o dialog k řešení vzájemných problémů, se prostě dobře čte.
Potřebujeme však tolik mrtvých pro takový pokrok na cestě k míru? Od 12. února 2023 je již více než 35 000 mrtvých po zemětřesení. Musí pro takové mírové úsilí zemřít tolik lidí?
Myslím, že ne, že bychom měli jako lidé společně usilovat o mír a společně řešit konflikty beze zbraní a smrti.
Na tweetu agentury Anadolu jsou oba ministři zahraničí vidět, jak se objímají.
Řecký ministr zahraničí Nikos Dendias přijíždí do turecké provincie Adana na jihu země po silném zemětřesení, kde ho přivítal turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu.
🔴 Aktualizace LIVE zde: https://t.co/rjJzOvo2mE pic.twitter.com/UiAbu9uZ92
- ANADOLU AGENCY (@anadoluagency) 12. února 2023