Proč potřebujeme katastrofy, abychom mohli mluvit o míru?

Dnes jsem viděl krátký úryvek ze zpráv v novinách Přímý přenos ze zemětřesení v Turecku na BILD Online Žádné velké emoce, žádné drama, žádný clickbait. Ale něco, co mě nutí se ptát: opravdu potřebujeme katastrofy, abychom mohli být zase lidmi a mluvit o míru a spolupráci?

Autorská práva: BILD.de / Snímek obrazovky, přeložený pomocí Google Translate

 

Copyright: BILD.de / Snímek obrazovky

 

Dva snímky v němčině a angličtině ukazují pro pochopení mých zahraničních čtenářů, že po ničivém zemětřesení v Turecku se nyní přibližuje k sousednímu Řecku, přičemž obě země mají mnoho vlastních konfliktů.
Zvláštní znamení, i když možná ne zcela bez politických postranních úmyslů, alespoň bych se rád držel myšlenky, že člověk je přece jen člověk a Řecko udělalo první krok, aby vyšlo vstříc svému protějšku v oblasti katastrofy. Už jen tato ochota, že se oba státy nyní pokoušejí o dialog k řešení vzájemných problémů, se prostě dobře čte.

Potřebujeme však tolik mrtvých pro takový pokrok na cestě k míru? Od 12. února 2023 je již více než 35 000 mrtvých po zemětřesení. Musí pro takové mírové úsilí zemřít tolik lidí?

Myslím, že ne, že bychom měli jako lidé společně usilovat o mír a společně řešit konflikty beze zbraní a smrti.

Na tweetu agentury Anadolu jsou oba ministři zahraničí vidět, jak se objímají.

Řecký ministr zahraničí Nikos Dendias a jeho turecký protějšek Mevlüt Cavusoglu v Adaně. © Screenshot/Twitter/@anadoluagency

 

 

 

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho!

Posted by Petr Kirpeit

Všechny články jsou mým osobním názorem a jsou psány v němčině. Aby se k nim mohli dostat i anglicky mluvící čtenáři, jsou automaticky přeloženy přes DeepL. Tam, kde je to možné, jsou doplněna fakta a zdroje. Pokud není k dispozici jasný důkaz, považuje se příslušný příspěvek v době zveřejnění za můj osobní názor. Tento názor se může časem změnit. Přátelé, partneři, firmy a další nemusí sdílet tento postoj.

Napsat komentář